Carlos Ruiz Zafón: Marina

21. ledna 2013 v 17:06 | Becky |  Recenze
Autor: Carlos Ruiz Zafón
Originální název: Marina
Překlad: Athéna Alchazidu
Informace o vydání: Nakladatelství CooBoo, Praha 2012, první vydání
Počet stran: 256

Anotace: "Po patnácti letech se mi vrátila vzpomínka na ten den. Viděl jsem toho mladíka, jak se potuluje mlhou kolem nádraží Estación de Francia, a jméno Mariny mě znovu zasáhlo jako čerstvá rána. Každý z nás má ve své duši zamčené nějaké tajemství. A tohle je to moje." Píše se rok 1980 a mladý student Oskar Drai na jedné ze svých zasněných toulek potkává odvážnou Marinu. Společně se vydávají za záhadným znamením černého motýla. Nemají však ani tušení, jaké hrůzy na ně v temných uličkách Barcelony čekají. (databazeknih.cz)

Jak to vidím já:

Knihu jsem dostala jako dárek za vysvědčení, ale vzhledem k tomu, že se mi pokaždé dostala do ruky nějaká jiná (podle mě zajímavější) knížka, k Marině jsem se dostala až o dost později, čehož teď docela lituji. Příběh, odehrávající se v Barceloně (která v Zafónově podání působí jako to nejmagičtější místo na světě), mě ze začátku moc nebavil - měla jsem totiž pocit, že se jedná "jen" o nějaký dívčí román, nicméně to jsem se pěkně mýlila. Připravte se tedy na to, že první kapitoly budou celkem nezáživné, ale zato se můžete těšit, jak se to rozjede později.

Oskar Drai, zezačátku se jevící jako mladý naivní student, se seznámí s krásnou a tajemnou Marinou (jež má víc tajemství, než přizná, o tom se sami přesvědčíte), která obývá velkou vilu bez elektřiny ve
staré čtvrti Barcelony. Vzhledem k tomu, že jí umřela maminka, žije jen se svým otcem Germánem, jenž působí tak trochu jako z 18. století, a to jak vzezřením (rozuměj stylem oblékání), tak i chováním. Společnost jim dělá kocour Kafka (který je v celé knize zmiňován kurzívou). Ale abych o Marině nemluvila jen jako o podivínovi - působí velice inteligentně a vzdělaně, a to i přesto, že nechodila do školy - Germán ji vše naučil sám.

Marina zasvětí Oskara do svého tajemství o záhadné ženě v černém, jež chodí každý měsíc ve stejný den na hřbitov, kde pokládá květiny na hrob. A co je na tom zajímavého? Na hrobu není napsáno ničí jméno, ale je na něm vyryt černý motýl. Oskar s Marinou tedy pátrají po významu záhadného znamení.

Potěšilo mě, že nás příběh zavádí i do Prahy. Je pravda, že malá část děje, odehrávající se právě v našem městě, se soustředí spíš na pražský kanál, kde se narodil zvláštní chlapec Michal (který do všeho i po své údajné smrti dosti markantně zasáhne), ale i tak mi to udělalo celkem radost.

Postavy:
Oskar Drai, hlavní hrdina příběhu. Působil na mě vcelku sympaticky, ale že bych jím byla nějak extra fascinovaná, se říct nedá. Nicméně i přesto si myslím, že jsem si ho vcelku oblíbila a dokázala se vžít do jeho pocitů.

Marina, Oskarova kamarádka. Marina na mě působila velice tajemně a v určitých pasážích se mi zdála docela vystrašená (no prostě trošku strašpytel :-)), což bylo možná dobře, protože usměrňovala Oskarovo počínání. Zaujalo mě na ní také to, že nechodila do školy, vše ji naučil její táta Germán. Celkově ji hodnotím jako kladnou postavu.

Germán, otec Mariny. Musím říct, že mi byl z celé knihy nejsympatičtější. Starý pán, se kterým se život nemazlil. Jeho předností jsou hlavně šachy, ve kterých s oblibou Oskara poráží ;).

Obálka:
No, řekněme to asi tak, že si s ní mohli více pohrát. Zase na druhou stranu se ke knížce hodí - obrázek dokonale dokresluje atmosféru, takže se budu řídit rčení v jednoduchosti je krása a dám jí 9 bodů z 10.
Verdikt:
Marinu musím pochválit hned z několika hledisek - z dějového a ze stylistického. K ději jsem se vyjádřila výše, teď bych chtěla zmínit jazykovou stránku. Měla jsem radost, protože jsem konečně četla knihu, kde se nevyskytovaly hrubky a
překlepy (i když za to autor nemůže, to je spíš věc překladatele a překladového redaktora), a kde se neopakovala pořád ta samá slova. Dál stojí za zmínku také to, jak skvěle dokázal C.R. Zafón vše popsat - ať už se jednalo o popisování míst, osob nebo věcí, celou dobu mi před očima běžel "film" a vše jsem si dokázala dokonale představit, což mě opravdu potěšilo.
Tudíž - pokud si Marinu přečtete, rozhodně tím nic nezkazíte. Myslím, že si v ní každý najde to svoje - vypráví o lásce a přátelství, zároveň je ale i napínavá, tajemná a dojemná (a to myslím vážně, vyzbrojte se kapesníkem! :-)), není předvídatelná a zároveň je plynulá a vše na sebe navazuje.
Řekla bych, že je tedy naprosto zbytečné se ptát, kolik dám bodů, když jsem Marinu vychválila do nebes. 10/10

Mohlo by vás zajímat:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.