Pamela Oldfield: Chudobinec

22. ledna 2013 v 21:04 | Becky |  Recenze
Autorka: Pamela Oldfield
Originální název: My Story: Workhouse
Překlad: Michael Fokt
Informace o vydání: Nakladatelství Egmont, Praha 2011, první vydání
Série: Můj příběh
Počet stran: 144

Anotace: Deník viktoriánské dívky z roku 1871. Je leden roku 1871 a Edith, dcera bohaté vdovy, která vede bezstarostný život, poprvé navštíví chudobinec ve svém rodném městě. Setká se tam s Rosií, tvrdohlavou osiřelou dívkou, která stále vyvolává nějaké potíže. Edith se s ní spřátelí a nechá se vtáhnout do jejích divokých plánů. Jejich životy už nikdy nebudou jako dřív... Zažijte historii na vlastní kůži s edicí Můj příběh - napínavá svědectví o životě minulých staletí. (databazeknih.cz)


Jak to vidím já:
Chudobinec je knížka, kterou jsem si půjčila v knihovně na základě toho, že jsem četla Titanic od Ellen Emerson White, jenž také pochází z edice Můj příběh, a který mě docela zaujal. Od Chudobince jsem očekávala to samé - příjemné čtení, při kterém budu chvílemi tajit dech, ale zároveň si zarelaxuji.

Když jsem knížku otevřela a přečetla první stránku, říkala jsem si, že to sice nejspíš nebude nic moc, ale že to stejně přečtu - už ze zvědavosti. Ano, přečetla jsem to. Ale jsem celkem zklamaná.
Edith si v den, kdy poprvé navštíví chudobinec, v jehož správní radě zasedá i její matka, začne vést deník.
Vzhledem k tomu, že ji při návštěvě chudobince zaujme dívka jménem Rosie Chubbová, rozhodne se, že v deníku bude psát její příběh. Rosie opravdu neměla lehký život - v onom chudobinci skončila už jako malé dítě, což se docela podepsalo na jejím chování. Je drzá, nepřizpůsobivá, krade věci - no zkrátka rebelka. Nicméně Edith se postupně začíná s Rosie přátelit.

Možná se divíte, proč jsem se k ději vyjádřila jen tak málo. Je to jednoduché - knížka totiž nijak výrazný děj nemá. Dobře, možná trošku přeháním, ale žádnou extra zápletku jsem prostě nenašla.

Abych nebyla zas tak krutá - musíme zohlednit to, že je Chudobinec napsán deníkovou formou, takže nemůžu čekat, že si vychutnám, co v tom a onom momentu problesklo hlavní hrdince hlavou, ale i tak. Zkrátka a dobře, celou dobu jsem čekala, že se začne něco pořádného dít, a ono nic.

Všimla jsem si taky několika detailů, které mi moc neseděly. Například to, že máma Edith sice pracuje v chudobinci, ale vždy, když tam s Edith přijdou, nic neví a všemu se diví. Dál taky to, že si Edith podle mě docela často protiřečila - např. nejdřív Rosii litovala, pak pronesla, že jí závidí její vlasy a zakončila to tím, že je život nespravedlivý, což působilo tak, jako by byl život nespravedlivý k ní, k zajištěné dívce, místo k Rosii, která nic a nikoho nemá.
Ale abych jenom nekritizovala. I přes ty výtky, co jsem měla, se knížka docela dobře četla a člověk si opravdu zarelaxoval. (Když se tedy nerozčiloval nad chybami, kterých taky nebylo málo…)
Postavy:
Edith, hlavní postava. Moc jsem se s ní nesžila, nejspíš právě kvůli výš zmíněným detailům, ale i přesto si o ní myslím, že je opravdu dobrosrdečná - kdo si knížku přečte, pochopí.

Rosie, obyvatelka chudobince a později (dalo by se říct) kamarádka Edith. Myslím si, že je to určitě kladná postava, ale při čtení ten pocit člověk moc nemá, nicméně když je Rosie mezi slušnými a normálními lidmi, rázem se z ní stává nový člověk.

paní Lorrimerová, matka Edith. Moc nevím, jaké vlastnosti bych jí přisoudila, ale první, co mě napadne, když si na ni vzpomenu, je to, že má docela konzervativní názory, co se týče práv žen. Ale jinak je to určitě kladná postava s dobrým srdcem.

Obálka:
Obálce nemám co vytknout, hodí se k tématu, takže hodnotím plným počtem bodů - 10.
Verdikt:
Myslím, že nemusím říkat, že mě Chudobinec moc nenadchnul. Ani styl autorky mě zrovna nezaujal, navíc v českém překladu bylo docela
dost chyb (jsme místo jsem; sloveso v infinitivu, když mělo být v určitém tvaru…), takže jsem měla místy pocit, že text snad ani neprošel korekturou.
Já osobně si myslím, že by všemu hodně prospělo, kdyby knížka nebyla napsaná deníkovou formou. Hodně by jí to přidalo na kvalitě.
Ale teď k tomu, co bych pochválila: Opět jsem se dozvěděla něco nového o tom, jak to v Anglii ke konci devatenáctého století chodilo, a řekla bych, že něco bylo vážně otřesné. Přišlo mi až děsivé, jak jednoduché tenkrát bylo se ocitnout v chudobinci a přijít o všechno, takže jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila.
Dál se mi líbilo, že na konci knížky byly "vysvětlivky" v podobně historické poznámky a časové osy - člověk se potom líp orientoval.
Tudíž - sice jsem měla docela dost výtek, nicméně rozhodně netvrdím, že je to špatná kniha, ale řekla bych, že zaujme spíš čtenáře (resp. čtenářky) ve věku jedenácti, dvanácti let, takže dávám 6 bodů z 10.
Mohlo by vás zajímat:
Zdroj obrázků - google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kane Kane | Web | 23. ledna 2013 v 20:02 | Reagovat

Mně se ta kniha líbila a zároveň nelíbila. Ten děj pokulhává. A hlavně se mi nelíbilo, že to za tu holku vlastně píše jiná holka. A celkově mi to přišlo takové.. chvilkama až moc povýšené. :D Ale možná už mám ty pocity trochu zkreslené. Je to dlouho, co jsem to četla. Titanic je fajn, ale zkus Ve stínu gilotiny, to je nádherná knížka. :) Taky od této edice.

2 Becky Becky | Web | 23. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

[1]: Souhlasím.
Jinak Ve stínu gilotiny mám rezervováno v knihovně, ale děkuju za doporučení. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.