Veronica Roth: Divergence

25. února 2013 v 17:25 | Becky |  Recenze
Autorka: Veronica Roth
Originální název: Divergent
Překlad: Radka Kolebáčová
Informace o vydání: Nakladatelství CooBoo, Praha 2012, první vydání
Série: Divergence
Díl: I.
Počet stran: 344

Anotace: Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka - úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí. (cooboo.cz)

Jak to vidím já:


Upozornění: recenze může obsahovat spoilery.

Knížku Divergence jsem si pořád nechtěla přečíst, ale jednoho dne mi to nedalo a koupila jsem si ji. Když se tak zpětně zamýšlím nad tím, co jsem od ní čekala, nějak mě nic nenapadá… Chtěla jsem si ji přečíst hlavně kvůli tomu, že je to dystopie, na kterých poslední dobou ujíždím, a taky proto, že se o ní pořád hodně píše a mluví a já k ní až do teď neměla co říct. :D

Děj nás zavádí do amerického Chicaga, kde lidé žijí rozděleni do pěti frakcí - Odevzdaných, Mírumilovných, Neohrožených, Sečtělých a Upřímných - a pojednává o Beatrice, které je právě šestnáct let a čeká ji Obřad volby, kdy se rozhodne, do které frakce vstoupí. Do teď byla součástí Odevzdanosti, jenže vnitřně cítí, že v ní nechce zůstat navždy. Nijak jí nepomáhá, když zjistí, že je divergentní, ale nakonec se rozhodne pro Neohroženost a odchází tak od své rodiny, zkrátka celkově opouští svůj dosavadní život a začíná nový. Změní si jméno na Tris, setkává se s jedním opravdu tajemným klukem, ale postupně zjišťuje, že napětí mezi všemi frakcemi vzrůstá a všem hrozí velké nebezpečí. Jak se s tím zvládne vypořádat?

Docela se divím tomu, že je Divergence autorčina prvotina. Vážně to není vidět, i když mi přišlo, jako by se autorčin styl s průběhem knížky pořád zlepšoval a zlepšoval. Ne, že by to bylo ze začátku špatné, ale řeknu to asi tak, že na straně 200 to bylo lepší, než na straně 20. (Ale to asi vždycky. :D)

K překladu. Čtenáře určitě zaujme to, že se postavy vyjadřují nespisovně. Mělo by to nejspíš všemu přidat na přirozenosti a nenucenosti, ale mně to ke knížce prostě nesedělo. Nevím, ale řekla bych, že by nikomu nijak extra nevadilo, kdyby bylo například místo "bysme" napsáno "bychom", navíc do některých pasáží se ta nespisovnost vážně nehodila - viz rozhovory mezi Tris a Čtyřkou (tady to pěkně kazilo atmosféru), nebo mezi Tris a Jeanine. Dál jsem se pozastavila nad obratem "když v místnosti osamím". Tohle vážně existuje?! No, co víc k tomu říct, než že je to divné. :D

Ale abych jen nekritizovala, vyjádřím se k dějové lince - tady už jsem byla o hodně spokojenější. Je sice pravda, že jsem chvílemi viděla určitou podobnost s Hunger Games, a to i kromě toho, že jsou to stejné žánry; Tris procházela těžkým výcvikem, pak se vše zvrhlo a došlo k válce… Pochválila bych ale hlavně to, že všechno bylo tak nějak reálné (nebo jak jinak to nazvat). Dál se mi líbilo, že se v knížce nevyskytoval žádný milostný trojúhelník a že se vše netočilo jen kolem toho, že je hlavní hrdinka do někoho zamilovaná, nebo že do někoho zamilovaná není. :D

Postavy:
Hlavních postav, o kterých by se dalo něco napsat, je o hodně víc, ale vyjádřím se jen k těm "nejhlavnějším".

Tris. Musím říct, že od teď patří mezi mé nejoblíbenější knižní hrdiny. Nedalo by se o ní říct, že je to na 100% kladná postava, která by myslela pořád jen na blaho ostatních a na sebe kašlala, ale i tak. Možná právě proto jsem si ji oblíbila.

Čtyřka/Tobias. Ach jo. Zamilovala jsem se. :D Ok, trošku přeháním, ale Tobiase jsem si vážně hodně oblíbila. Je to bezesporu zajímavá postava, která je obestřená určitou tajemností, no a právě to upoutá čtenářovu pozornost. Zkrátka a dobře - Tobias je jeden z důvodů, proč se těším na další díl. :D

Christina. Opravdu nevím, co si o ní mám myslet. Chvílemi mi byla sympatická, chvílemi ne. Můk vztah k ní bych popsala asi takhle: mám k ní neutrální postoj.

Obálka:
Jo, nad tou bych se zvládla rozplývat hodně dlouho. Opravdu se mi líbí, myslím, že pěkně vykresluje atmosféru celé knížky. Hodnotím 10 body.

Verdikt:
Jsem opravdu ráda, že jsem si Divergenci přečetla. I když se poslední dobou s dystopiemi roztrhl pytel, rozhodně se nedá říct, že by tahle knížka kopírovala nějakou jinou. (Ale - jak už jsem zmiňovala výše - nějaká podobnost by tam byla.) Jako obrovské plus bych zmínila především čtivost; už dlouho jsem na tak čtivou knížku nenarazila a myslím si, že i čtenář, který nad jednou knihou stráví týden a více, bude mít Divergenci přečtenou velmi rychle. Autorka totiž píše tak, že prakticky každou kapitolu zakončí nějak dramaticky a doslova vás tím nutí pokračovat dál.
A teď k samotnému hodnocení. I přestože jsem měla docela dost výtek kvůli překladu, nemůžu jinak, než dát Divergenci plný počet bodů, tedy 10, protože jsem z knížky nadšená, a to hlavně kvůli již zmiňované čtivosti. Jestli tedy máte možnost, Divergenci si určitě přečtěte, stojí to za to. :)

Mohlo by vás zajímat:
Autorčin blog - tady
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 25. února 2013 v 18:24 | Reagovat

Jedna z najlepších dystópií 8)

2 DanieLLe DanieLLe | 9. března 2013 v 19:20 | Reagovat

moc pěkná recenze, taky v tom trochu vidím podobnost s HG, ale to bude asi tím že jsem to četla předtím ;-) a není náhodou to že mluví nespisovně překladatelem? :-P jo a taky jsem se zamilovala do tobiase..... takovýho kluka bych chtěla :-P :-D :-|

3 Becky Becky | Web | 9. března 2013 v 19:45 | Reagovat

[2]: Jo, asi to bude překladatelem - právě proto jsem to zahrnula do odstavce, kde jsem se vyjadřovala k překladu. ;-)
A s tím Tobiasem s tebou naprosto souhlasím. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.