Kerstin Gier: Modrá jako safír

3. března 2013 v 18:39 | Becky |  Recenze
Autorka: Kerstin Gier
Originální název: Saphirblau. Liebe geht durch alle Zeiten
Překlad: Tereza Pecková
Informace o vydání: Nakladatelství CooBoo, Praha 2012, první vydání
Série: Drahokamy
Díl: II.
Počet stran: 344

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic! (cooboo.cz)

Jak to vidím já:

Na druhý díl trilogie Drahokamy jsem se vážně těšila, protože jsem byla zvědavá, jak se to všechno bude odvíjet dál. První díl, Rudá jako rubín, mě sice nijak moc nezklamal, ale čekala jsem něco víc, takže se teď nabízí otázka, jestli jsem z Modré jako safír o něco víc nadšenější?

Nejdřív jsem si říkala, že vám trochu detailněji přiblížím děj, ale bylo by to zbytečné spoilerování, takže to vezmu jen tak zkrátka - Gwendolyn si postupně začíná zvykat na svůj časocestovací gen a učí se věcem, které by se jí při jejích "výletech" do minulosti mohly hodit. Vše nasvědčuje tomu, že se i její vztah s Gideonem konečně vyjasní, jenže to by nebyl Gideon, aby se všechno zase pořádně zamotalo. A zamotává se to nejen, co se týče jejich lásky nelásky, ale tak nějak celkově, za což právě autorku obdivuji - dokázala vytvořit neprůhlednou zápletku, kdy čtenář vážně neví, co se za celým tajemstvím společenstva strážců skrývá. (A čtenář není jediný, kdo to neví - sama Gwen v tom má docela guláš. :D)

Když už mluvíme o tom, že Kerstin Gier patří můj obdiv - vážně nechápu, jak zvládla napsat třísetstránkovou knížku, která popisuje jen pár dní, bez toho, aby se vše nepříjemně táhlo. Vážně - ani jednou jsem neměla pocit nudy a pořád jsem musela číst dál. Nadchlo mě i to, že Modrá začala přesně tam, kde první díl skončil, což se ve většině vícedílných knih nestává. Abych to zjednodušila - Kerstin psaní prostě rozumí.

Jediné, co mi lezlo trochu na nervy, je vztah mezi Gwen a Gideonem. Kromě toho, že jsem měla kolikrát nutkání Gideonovi vrazit facku, se mi to vše zdálo přitažené za vlasy. Jsem sice jedna z těch, kdo má radši, když se v knížce vyskytuje nějaká ta zamilovanost, ale tady mi spíš vadila. Nevím, jestli mi rozumíte, takže se to pokusím vysvětlit - jsem ráda, že autorka dala do knížky taky nějaký ten vztah, ale vadila mi jeho forma. :D

Postavy:
I když jsem o nich už psala v recenzi na předchozí díl, něco o nich napíšu znovu, protože jsem se o každém zase dozvěděla víc a třeba i pozměnila svůj názor.

Gwendolyn. Co víc k ní říct, než že je pořád pěkně střelená. Na ni jsem nijak moc názor nezměnila, jen se mi zdá ještě o trochu víc v pohodě.

Gideon. Říkám si, že ho budu víc hodnotit až po přečtení posledního dílu, protože doufám (nebo s tím spíš počítám), že se konečně dozvím, co je příčinou jeho nevypočitatelného chování. Nicméně mi už byl chvílemi i sympatický, což je co říct. :)

Xemerius. Ano, nová postava. Duch chrliče z jedenáctého století. Totálně jsem si ho zamilovala a možná bych chtěla nějaké podobné "zvířátko" mít doma. Jeho hlášky mě každou chvilku rozesmály a už se na něj těším v dalším díle.

Obálka:
Líbí se mi rozhodně víc, než ta u Rudé jako rubín, a to především kvůli tomu, že není růžová. :D Je jednoduchá, jemná a hlavně modrá! Takže já, jakožto milovník všeho modrého, dávám 10 bodů.

Verdikt:
Modrou jako safír bych kvalitou srovnala s prvním dílem, přesto se mi Modrá líbila tak nějak víc. Nejspíš to je tím, že všechno nabralo spád, ale připusťme si to, je to i Xemeriusem, který přinesl zase něco nového. Čím knížka zaujme, je čtivost. (Stejně jako u prvního dílu.) Jak už jsem říkala výš, Kerstin Gier psaní skutečně rozumí, takže ví, že by neměla čtenáře zatěžovat zbytečnostmi, takže píše jednoduchým, ale poutavým, humorným a strhujícím stylem. Zároveň vytvořila takové postavy a místa, aby si každý našel něco, co si oblíbí. Příjemným oživením jsou různé citáty skoro před každou kapitolou. (Které se vyskytují i v prvním díle - nechápu, proč jsem je v recenzi na něj nezmínila. :D)
K celkovému hodnocení. Pokud jste četli první díl, tedy Rudou jako rubín, a do Modré jako safír se vám nechce, nebo jen váháte, jednoznačně vám doporučuji si tenhle díl přečíst taky, a to už kvůli tomu, že se určitě párkrát zasmějete. Já sama bych mu nejraději dala plný počet bodů, ale kvůli drobnějším výtkám uděluji "jen" 9. (Tu desítku si schovávám pro poslední díl. :D)

Mohlo by vás zajímat:
Moje recenze na Rudou jako rubín - tady
Oficiální stránky autorky - tady
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 3. března 2013 v 19:22 | Reagovat

Nemôžem sa už dočkať tejto knihy! 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.