Kerstin Gier: Zelená jako smaragd

21. března 2013 v 17:57 | Becky |  Recenze
Autorka: Kerstin Gier
Originální název: Smaragdgrün. Liebe geht durch alle Zeiten.
Překlad: Tereza Pecková
Informace o vydání: nakladatelství CooBoo, Praha 2013, první vydání
Série: Drahokamy
Díl: III.
Počet stran: 418

Anotace: Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
Otázka dne: Proč už to končí?!

Jak to vidím já:

Nejdřív jsem si myslela, že si Zelenou jako smaragd pořídím až někdy na konci školního roku a nechám si tak její čtení na letní prázdniny, ale nevydržela jsem to a koupila si ji už teď (respektive začátkem března) a hned se do ní pustila. (Tímto se ještě jednou omlouvám za neaktivitu a za to, že tuhle recenzi už slibuju docela dlouho a ono pořád nic. :D)

Kdo si už přečetl nějakou mou recenzi, tak ví, že vždycky věnuju nějakou tu chvíli ději, jenže tentokrát jsem se rozhodla udělat to trošku jinak. Konkrétně tak, že nebudu absolutně vůbec spoilerovat - i když to bude pořádně těžké! Jsem totiž hoooodně nadšená. Dobře, nějaké to shrnutí si stejně neodpustím. Takže: vše začíná přesně tam, kde to minule skončilo a vše na sebe naprosto plynule navazuje. Jenže co nejspíš úplně všechny zajímá nejvíc, je vztah Gwen a Gideona. Já osobně jsem ještě na začátku knihy Gideona skoro nenáviděla, ale pak… No, shrňme to asi tak, že jejich vztah je jako na houpačce. Konec spoilerování. Víc vám neprozradím. (A uznávám, že i anotace vám možná řekne víc. :D)

Asi už nemá cenu hodnotit autorčin styl psaní, protože jsem to dělala už v hodnocení Rudé jako rubín. Jen bych chtěla Kerstin vyseknout poklonu, protože to, jak do sebe v tomhle dílu všechno zapadá, je naprosto geniální. Vážně se mi z toho až motala hlava, protože jsem najednou pochopila úplně všechno, dokonce i ty nejmenší a nejnepodstatnější detaily začaly dávat smysl. Je to, jako kdybyste seděli v místnosti bez oken a bez světla a někdo by najednou zapálil svíčku - nebo přesněji pořádný oheň - a vy najednou viděli úplně jasně.

Musím pochválit i to, že jsem konečně při čtení pocítila nějaké to napětí. Abych byla upřímná, u předchozích dílů se ještě snad ani jednou nestalo, abych při nějaké pasáži byla nervózní a bušilo mi srdce. Tentokrát už ano.
V recenzi na minulý díl, tedy na Modrou jako safír, jsem říkala, že mi "vadil" vztah Gideona a Gwendolyn. Respektive jeho forma. S ní jsem se už zvládla ztotožnit a možná tak docela nechápu, proč jsem měla námitky. Takže ani tady už nemám problém. :)

Postavy:
(Ano, baví mě o nich psát pořád dokola. :D)

Gwendolyn. Můj názor na ni je pořád víceméně stejný, jen mi byla zase o kousek víc sympatičtější. A kdyby po mně někdo chtěl, abych napsala slohovou práci o mé oblíbené literární postavě, možná bych si vybrala ji.

Gideon. Toho jsem v předešlých dílech vůbec ráda neměla. Jenže teď… Teď je to můj miláček. (Jsem trošku infantilní, uznávám.) Dobře, vážně jsem ho začala mít ráda.

Xemerius. Co k němu říct? Jsem strašně ráda, že ho autorka do knížky umístila. Bez něj už si to nedokážu představit. Je to zkrátka borec. :)

Obálka:
Kdybych měla seřadit obálky celé trilogie od (podle mě) nejlepší, tahle by se umístila na druhém místě - hned po Modré jako safír. Jenže i tak jí musím dát 10 bodů, protože je vážně povedená a ta jemná zelená je příjemná na pohled.

Verdikt:
Zelená jako smaragd je jednoznačně nejlepší díl z celé série. Vše nabralo spád (i když to jsem psala už u Modré, jenže tady je to ještě výraznější) a jako lusknutím prstu dávala každá maličkost smysl, který jsem třeba v prvním díle nevnímala. Taky jsem si konečně udělala pořádný obrázek na všechny postavy, tedy hlavně na Gideona.
Abych to zevšeobecnila. Opět se jedná o čtivou, pěknou a příjemnou knížku. K té čtivosti - já to prostě nechápu. Jak zvládla Kerstin Gier napsat knížku, která má 418 stránek a vypráví jen o několika dnech bez toho, aby byla nudná? Dál bych "vypíchla" (pardon, nemohla jsem si to slovo odpustit :D) citáty (nejen) z Knih strážců před každou kapitolou. Já se totiž v citátech doslova vyžívám, takže je nejspíš začnu používat i v recenzích.
A teď k bodovému hodnocení. Nejspíš je vám jasné, kolik bodů ode mě Zelená jako smaragd získá, když jsem ji vychválila do nebes. Uděluji plný počet, tedy 10, protože si to tahle knížka opravdu zaslouží. Takže ji rozhodně všem doporučuji. ;)

Mohlo by vás zajímat:
Oficiální stránky autorky - tady
Moje recenze na Rudou jako rubín - tady
Moje recenze na Modrou jako safír - tady
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.