Amanda Hocking: Dědička

14. dubna 2013 v 19:09 | Becky |  Recenze
Autorka: Amanda Hocking
Originální název: Switched
Překlad: Jana Jašová
Informace o vydání: nakladatelství Fortuna Libri, Praha 2012, první vydání
Série: Svět Tryllů
Díl: I.
Počet stran: 312

Anotace: Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes. Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká... Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala. Co když bylo vše ve vašem životě postaveno na lži? (databazeknih.cz)

Jak to vidím já:

Ano, ano. Konečně jsem dočetla Dědičku. Tedy - kdybych nebyla líná a neprodělala další čtenářskou krizi, myslím, že bych ji měla přečtenou tak za dva dny. A co si o ní tedy myslím?

Jako vždy bych chtěla naťuknout děj. Wendy nikdy nebyla moc oblíbená, ale vždy byla zvláštní. Nerada nosí boty, je vybíravá v jídle, ale hlavně má zvláštní schopnost - umí přesvědčovat lidi pouhou myšlenkou. Až doteď neměla tušení, co to má znamenat, ale najednou se na její škole objeví zvláštní kluk jménem Finn, který na ni neustále zírá. Právě díky němu Wendy zjistí, kdo vlastně je a posléze s ním odchází do Föreningu - tryllského města, kde se setkává se svou matkou Elorou, která má v tryllské komunitě vysoké postavení. Co to znamená? Že Wendy je na tom stejně. Možná si říkáte, že je to pro ni dobré, jenže opak je pravdou - právě to jí zabraňuje v tom, aby se více poznala s Finnem, který patří ke spodině společnosti, ale hlavně jí jde o život, protože se ji snaží do svých spárů získat Vittra, což rozhodně není zrovna mírumilovný spolek.

Nevím, jestli jsem jediná, ale na začátku jsem měla pocit, že čtu Stmívání od Meyerové. Přeci jen - tajemný a neuvěřitelně přitažlivý kluk, co pořád zírá na jednu holku - nepřipomíná vám to něco? Ale později se podobnost s onou slavnou upírskou ságou vytratila a Dědička začala být knížka originální a možná i trochu vybočující z řady, protože svět Tryllů je nové téma.

Dědička je napsaná v ich-formě, z čehož jsem skoro skákala radostí do stropu, protože mě baví, když se při čtení dostanu do hlavy hlavního hrdiny a mám pocit, jako bych byla on. Dál bych pochválila čtivost, kterou knížka zcela určitě disponuje. Kapitoly nejsou ani krátké, ani dlouhé, prostě takový zlatý střed. A abych zmínila autorku a její styl: musím říct, že píše skvěle! Sice nijak složitě, ale vše působí tak nějak nadneseně. Další plus má u mě právě za již zmíněné kapitoly, protože když jsou dlouhé, začínám se nudit. :D

Dvě věci se mi ale zdály divné - to, že Tryllové chodí bosky, a to, že jsou to v podstatě vegetariáni nebo vegani. Dobře, to vegetariánství / veganství by se snad dalo pochopit, ale autorka to mohla víc vysvětlit. Ovšem to chození naboso? Já si to tak nějak nedovedu představit. Hlavně, když chodili po zahradě ve Föreningu, tak jsem si říkala: "To fakt ani teď nemají boty?", nebo na plese, kdy byli všichni v nádherných šatech, měli krásně udělané vlasy, ale vykračovali si tam jen tak bosky? Je to trošku divné a možná by neuškodilo, kdyby právě tomu věnovala autorka o něco víc pozornosti a třeba prostřednictvím Wendy, která se jinak každého pořád na něco ptala, čtenáři vysvětlila, proč mají Tryllové takový vztah k obuvi. :D

Postavy:
Wendy. Nijak extra jsem si ji neoblíbila, ale zároveň se nedá říct, že bych ji neměla ráda. Ale abych jí nekřivdila, rozhodně patří mezi kladné postavy, to bez diskuze. Jen mi občas přišla až moc tvrdohlavá.

Finn. I já jsem se nechala strhnout jeho kouzlem a tajemností. Řekla bych, že je to asi moje nejoblíbenější postava z knížky. A ačkoliv jsme se o něm dozvěděli něco víc, pořád je kolem něj rozprostřen takový oblak tajemna, který čtenáře zajímá.

Rhys. Je to mänsklig (s tímhle slovem mám strašný problém), což znamená, že je vlastně člověk. (Ono je to trošku složitější, ale to při čtení pochopíte). Rhys mi byl strašně sympatický, připadal mi pohodářský, takže jednoznačně patří mezi mé oblíbené postavy.

Elora. Ačkoliv je to máma Wendy, rozhodně se tak nechová. Možná je něco na tom, co říká Finn, a to, že má Wendy ráda, ale nedává to najevo, jenže i tak mi nahání hrůzu a je mi nesympatická. No, větší hodnocení si nechám na další díly.

Obálka:
Je stejná, jako obálka originálu, za což jsem ráda, protože kolikrát snahy o vytvoření ještě dokonalejší obálky dopadají… no, divně. :D Jak už jsem v několika recenzích zmiňovala, červená nepatří mezi mé oblíbené barvy, ale tenhle odstín se mi docela líbí, protože navozuje takovou zvláštní atmosféru a… No, celkově považuji obálku za povedenou a nemůžu jinak, než jí dát 10 bodů a zatleskat.

Verdikt:
Musím říct, že mé obavy, že mě Dědička nebude bavit, se ukázaly jako liché. Jsem vážně mile překvapená, jak dobrá je to knížka a jak skvělý má Amanda Hocking styl psaní. Jedná se o knížku relativně jednoduchou a oddechovou, ale zároveň čtivou a chytlavou, originální a… dobrou. Jediné, co mě trochu mrzí, je ten "useknutý" konec, ale aspoň mám ještě větší motivaci do čtení dalšího dílu. A doufám, že se bude vztah Finna a Wendy ubírat dobrým směrem!
Co říct závěrem? Snad jen to, že knížku rozhodně všem doporučuji, každý si v ní určitě najde něco, co ho osloví. A vzhledem k tomu, že jsem tak chválila, musí vám být jasné, kolik bodů Dědičce udělím. Ano, máte pravdu, dávám 10 a jsem ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou.


Mohlo by vás zajímat:
Blog autorky - tady
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 18. května 2014 v 17:49 | Reagovat

Ahoj, nevíš, jestli se natáčí filmové zpracování? A jestli ano, už vyšlo do světa? Docela ráda bych se na něj podívala :) A jinak, dobrá recenze, knihu jsem četla a nevím, jestli je to překladem nebo se tak kniha "narodila", ale přišlo mi to napsáno trochu dětsky. Slova typu brácha a podobně mě nijak nezaujala. Ale děj je super, takže další díly si rozhodně přečtu :D

2 Becky Becky | Web | 21. května 2014 v 17:05 | Reagovat

[1]: Ahoj, řekla bych, že Dědička filmovou verzi zatím nemá a nezachytila jsem, že by se něco natáčelo... Jinak děkuji, já si s odstupem času taky říkám, že to zas tak úžasně napsáno nebylo, každopádně před tím rokem (a něco), kdy jsem ji četla poprvé, se mi autorčin styl moc líbil, takže další díly rozhodně nezavrhuju. :)

3 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 21. května 2014 v 18:40 | Reagovat

[2]: Děkuju :-) Jsem ráda, že mi na tuhle otázku někdo konečně odpověděl :-D A já také nezavrhuju další díly, rozhodně si je přečtu, ale Dědičku asi nezařadím na první příčku mých best :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.