Sara Shepard: Roztomilé malé lhářky 2 - Nevinné

20. dubna 2013 v 19:19 | Becky |  Recenze
Autorka: Sara Shepard
Originální název: Pretty Little Liars - Fawless
Překlad: Anna Školníková
Informace o vydání: nakladatelství BB art, Praha 2011, první vydání
Série: Roztomilé malé lhářky
Díl: II.
Počet stran: 278

Anotace: Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do holky, co je na škole nová. Maya je… víc než jen kamarádka. A Hanna je schopná zvracet, jen aby byla stále krásná. Společné mají nejedno tajemství, jenže… to nejhorší je příšerné. A pravda nesmí vyjít najevo. Proč bych měla mlčet? Zasloužily by si pykat. Každé zmuchlané psaníčko a každá podivná zpráva přichází ode mne. Já roztomilým malým lhářkám srazím hřebínek. Věřte mi. Vím toho na nich dost, abych je pohřbila zaživa. (databazeknih.cz)

Jak to vidím já:

Není třeba říkat, jak jsem se k Nevinným dostala a proč jsem je chtěla číst - ono by totiž bylo divné si přečíst jen první díl série a ostatní nechat bez povšimnutí. Hlásím, že Nevinné jsou přečteny a… pojďme hodnotit!

Nevinné začínají přesně tam, kde minulý díl skončil, tedy v momentě, kdy holky zjistily, že jim všem chodí vzkazy od neznámého a tajemného A. Jenže kdo by to mohl být, když Alison je mrtvá? Navíc se ukazuje, že její vrah je nejspíš někde v Rosewoodu. Jinak je stále vše při starém - Emily řeší svou sexuální orientaci, Aria tají milenku svého otce, Hanna je vystresovaná a svou postavou se zabývá natolik, že jí k bulimii moc nechybí a Spencer nadále válčí se svou sestrou. Jenže na scénu se vrací naši staří známí: Jenna a Toby Cavanaughovi.

Očekávala jsem, že se zápletka někam posune, jenže ono to bylo právě naopak - vše je ještě zamotanější. Podle mě tenhle díl patří mezi rozjezdové a to největší vypukne až za nějaký čas, i když pochybuji, že to bude už v Dokonalých, tedy ve třetím díle. Ale aby to nevypadalo, že se v průběhu celé knížky nic nedělo - opět jsme se dozvěděli něco nového o hlavních představitelkách a nahlédli do jejich hlavy. A ještě víc je vidět jejich rozdílnost, až je nepochopitelné, že vůbec mohly někdy být nejlepší kamarádky.

Sara Shepard píše opravdu dobře a čtivě a možná až na pár hluchých míst si myslím, že se při čtení nudit nebudete. Naprosto mi vyhovovalo to, že nedělá nijak extra dlouhé kapitoly a že je píše vždy z pohledu jiné z holek. Tentokrát jsem ale byla trochu zklamaná překladem; obsahoval docela dost chyb a překladatelka používala snad na každé druhé stránce slovní spojení typu srdíčko se mi rozbušilo, poskočilo mi srdíčko nebo srdíčko jsem měla až v krku (možná to používala už Sara Shepard v originále, ale nějak o tom pochybuju).

(Tenhle odstavec bude možná trochu mimo mísu, a to obzvlášť pro ty, kteří četli i další díly, které zatím stihly u nás vyjít, takže jsou možná o něco víc v obraze než já.)
Naprosto mě zmátla poslední kapitola, která je vlastně vzkaz od A. pro čtenáře. (A hele - už píše i nám! :D) Nevím, jestli si sedím na vedení, ale já opravdu nemám tušení, kdo to záhadné A. je. V průběhu obou dílů jsem podezřívala snad všechny - rodiči hlavních představitelek počínaje, milenkou Ariina otce konče. A výsledek? Nic. Byla jsem z toho tak zoufalá, že mě napadlo, jestli to náhodou není nějaký děsivý počítač ve stylu Erebosu od Ursuly Poznanski. Takže jsem se vlastně nikam neposunula, tudíž jsem vyvodila závěr, že nejlepší bude o tom moc nepřemýšlet. :D

Jak už bylo řečeno, na scénu se vrací Jenna Cavanaugh, ale hlavně její nevlastní bratr Toby. Dochází i k většímu poodhalení večera v sedmé třídě, kdy Jenna oslepla. Nicméně zpět k Tobymu. Abych pravdu řekla, byl mi docela sympatický a docela mi vadilo, jak se k němu Emily chovala. Přišlo mi, že ho spíš využívá, a to kvůli tomu, že se není schopná vyrovnat se svou orientací. Zkrátka a dobře - Toby přinese do děje docela dost zvratů.

Postavy:
Aria. Je mi o něco sympatičtější, než kdysi, a to nejspíš kvůli tomu, že ráda čte a má takovou uměleckou duši.

Emily. Ačkoliv jsem ji měla nejradši, docela mě naštvala kvůli Tobymu, tudíž v tomhle díle jsem ji zrovna dvakrát nemusela.

Spencer. I k ní jsem si našla cestu. Soucítila jsem s ní ohledně Wrena, držela jsem jí palce při (relativně) tiché válce s její sestrou. Mám na ni tedy rozhodně lepší názor, než v Roztomilých malých lhářkách.

Hanna. Přijde mi z celé čtveřice nejtajemnější. Nevím, jestli je to jen můj subjektivní pocit, ale zkrátka to tak mám. Nicméně tím nechci říct, že bych proti ní něco měla, to určitě ne. A na její skoro sestře Kate se mi něco nezdá.

Obálka:
Moc se mi nelíbí, protože se mi zdá docela kýčovitá. Když ji ale srovnáte s obálkou originálu, je milionkrát hezčí, tudíž jí dávám 8 bodů.

Verdikt:
S Nevinnými jsem spokojená o něco víc, než s prvním dílem, a to hlavně kvůli tomu, že vše nabralo větší spád a je to ještě zamotanější. Vždy smekám před autory, kteří jsou schopni vymyslet složitou zápletku takovým způsobem, aby do sebe později všechno zapadalo, a myslím, že Sara Shepard k nim bezesporu patří. Navíc píše čtivou a nezatěžující formou, tudíž si čtenář i odpočine.
A teď k samotnému bodování. Nevinným udělím 9, protože je to sice fajn knížka, ale že by mě nějak extra šokovala (ať už příjemně nebo nepříjemně), se říct nedá.

Mohlo by vás zajímat:
Moje recenze na první díl - tady
Oficiální stránky autorky - tady
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.