John Green: Hvězdy nám nepřály

22. září 2013 v 15:32 | Becky |  Recenze
Autor: John Green
Originální název: The Fault in Our Stars
Překlad: Veronika Volhejnová
Informace o vydání: nakladatelství Knižní klub, Praha 2013, první vydání
Počet stran: 240

Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Jak to vidím já:

The Fault in Our Stars. Hvězdy nám nepřály. 341 033 hodnocení na Goodreads, průměr 4,51 z 5. 92 % na Databázi knih. Desítky kladných recenzí. Tohle prostě slibuje kvalitní knížku a velký čtenářský zážitek.

S Hvězdami jsem se poprvé setkala už v době před jejich vydáním v Česku. Vzpomínám si, že tenkrát jsem jimi nijak moc okouzlená nebyla, ale i přesto mi bylo jasné, že si je jednou přečtu. A taky že ano. O pár měsíců později jsem si tuhle krásnou knížku koupila. Tedy, koupila jsem si ji v dubnu, přečetla ji v dubnu, ale recenzi píšu až teď. Proč? Dřív to nešlo. Nemohla jsem najít vhodná slova, která by dokázala přesně vyjádřit mé pocity. Vlastně bych řekla, že ani teď, po druhém přečtení, nejsem schopná napsat recenzi, jež by dávala smysl, ale pokusím se o to.

Ačkoliv je to už docela dávno, co jsem Hvězdy četla poprvé, naprosto přesně si vzpomínám, jaká byla moje reakce po asi 30 stránkách: "Vždyť to není nic extra, nevím, co na tom všichni vidí." Později jsem to ale pochopila. Dobře, nebudu vám tvrdit, že bych u knížky brečela nebo se smála tolik, jako někteří jiní, to ne - pár slz sice ukáplo, to nepopírám, ale že bych musela celou knihu hystericky probrečet… Teď si ale říkám, že kdybych brečela a smála se o něco víc, nejspíš bych po dočtení pět minut apaticky nezírala do prázdna. Jo, přesně to jsem totiž udělala. Nevím, nad čím jsem přemýšlela, troufám si říct, že nad ničím, ale pravděpodobně mi běželo hlavou něco ve smyslu: "Proč? Jak to? Cože?" Byla jsem neuvěřitelně naštvaná na Johna Greena, že tuhle knihu napsal. A zároveň jsem mu za to byla vděčná. Ale proč jí sakra nemohl dát jiný konec?! Tuhle otázku jsem si podávala hodně, hodně dlouho - a myslím, že nejsem zdaleka jediná. A po nějaké době mi došlo, že kdyby jí dal jiný ("klišoidní") konec, nejspíš by neoslovila tak velké množství lidí. Greenovi se podařilo ukázat, že svět není továrna na splněná přání.

Hvězdy nám nepřály by si měl podle mě přečíst každý, a je jedno, do jaké věkové kategorie patří. Je to reálná knížka o reálných problémech, proto ji řadím na seznam "tohle-si-ještě-někdy-přečtu". Zároveň ale musím říct, že i když se v knize vyskytuje velké množství postav, jež se někdy setkaly s rakovinou (anebo s ní právě bojují), ani na chvíli jsem neměla potřebu je litovat. Ba naopak, podle mě si zaslouží obdiv, nikoliv lítost. Například Hazel. Není přílišně pesimistická, ale ani optimistická, jen žije v realitě, nic si nenalhává, ale ani nerezignovala. A Augustus? Co vám o něm mám říct? Nejde si ho nezamilovat.

Obálka:
Přiznávám, že obálka velkým dílem přispěla k tomu, že jsem si Hvězdy koupila. Jak v recenzích hojně zmiňuju, miluju modrou a to, když jsou obálky jednoduché a nepřeplácané, ale zároveň mají ducha. Což je přesně tenhle případ. Když
porovnáte českou obálku s originálem, rozdíly tam přeci jen jsou - a já si myslím, že Česko tentokrát vede. Originál je sice o něco jednodušší, ale české vydání je zase propracovanější a čtenáře víc zaujme. Je proto nasnadě, jak budu hodnotit. Uděluji plný počet bodů, tedy 10.

Verdikt:
Hvězdy nám nepřály je Kniha s velkým K. John Green čtenáře nezatěžuje s dlouhosáhlými popisy a nechává nás tedy, abychom popustili uzdu své fantazii. Zároveň však do příběhu dal velké množství zajímavých myšlenek, u kterých se člověk pozastaví a pár chvil jim věnuje. Existují knihy, které otevřete a zavřete je až ve chvíli, kdy jste na konci. Tohle je přesně ten případ. Alespoň pro mě. Když jsem Hvězdy četla poprvé, zabralo mi to jedno dopoledne, protože jsem se nemohla odtrhnout a prostě musela zjistit, jak to dopadne. Já jsem si tedy k téhle knížce vypěstovala vztah, mám pro ni čestné místo v knihovně, a jak už jsem říkala výše, je mi jasné, že se k ní ještě někdy vrátím. Hodnotím ji 10 body.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelica Adelica | Web | 5. ledna 2014 v 14:11 | Reagovat

Sama bych to nenapsla lépe. Přesně u téhle knihy jsem si taky prošla apatickym zíraním do prázdna...

2 Becky Becky | Web | 5. ledna 2014 v 16:45 | Reagovat

[1]: Děkuji. :) Myslím, že nás, kdo jsme si tím prošli, bude asi hodně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.