Ruta Sepetys: V šedých tónech

31. prosince 2013 v 13:15 | Becky |  Recenze
Autorka: Ruta Sepetys
Originální název: Between Shades of Gray
Překlad: Petr Eliáš
Informace o vydání: nakladatelství CooBoo, Praha 2013, první vydání
Počet stran: 288

Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Jak to vidím já:

Už velmi dlouhou dobu jsem se těšila, až si budu moct knížku V šedých tónech přečíst, a proto jsem měla velkou radost, když jsem ji letos o Vánocích objevila pod stromečkem, a hned za pár dní jsem ji také přelouskala. A co si o ní myslím?

Předně musím vyzdvihnout to, že knížka (víceméně) informuje o událostech druhé světové války právě v Litvě, na kterou se velmi často zapomíná - stejně jako na ostatní pobaltské státy. Abych pravdu řekla, ještě jsem nečetla snad nic, co by se odehrávalo právě v této oblasti, tohle byla moje premiéra. A musím říct, že napsat recenzi na tuhle knížku pro mě bude docela oříšek, protože se mi zdá skoro až nepatřičné hledat na ní nějaké chyby, když vypráví tak smutný příběh, který je bohužel pravdivý - ačkoliv postavy jsou smyšlené, ovšem události ne, tohle se opravdu dělo.

Z první poloviny V šedých tónech jsem měla rozporuplné pocity, spíš jsem se takříkajíc rozkoukávala. Prvním šokem pro mě byla délka kapitol - dvě stránky? To už je i na mě moc málo. Ale člověk si na to tempo rychle zvykne a nakonec mu i přestane být na obtíž, ba naopak mu začne vyhovovat, protože se zkrátka a dobře nemůže odtrhnout - tedy aspoň já jsem nemohla. Ale jak už jsem říkala, v první polovině příběhu mi i tak něco chybělo. Také mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně zorientovala v postavách, kterých bylo opravdu hodně. A autorka si na nich dala opravdu záležet, jelikož každá byla jiná a každá měla svůj příběh, ovšem jedno měly (téměř) všechny společné - dobrý a pevný charakter. Navíc neprobíhalo ono velmi oblíbené "kastování" na ty hodné a ty zlé, každý měl pro své jednání nějaký důvod a bylo tedy jen na čtenáři, jaký bude jeho názor. Ale abych byla, co se týče postav, o něco konkrétnější: možná byste očekávali, že jsem si nejvíce oblíbila právě Linu, jež je hlavní hrdinkou celého příběhu, ale úplně nejraději jsem vlastně měla její matku a Andriuse. Lina je podle mě velmi odvážná, silná a talentovaná, ale její mámu jsem obdivovala ještě víc, protože jednala prakticky za každé situace neuvěřitelně racionálně a navíc dokázala odpouštět a hledat v lidech to lepší. Andriuse jsem si oblíbila zase kvůli tomu, že je svůj. Není to žádný typický klaďas, ani záporák, prostě je to on.

Neměla bych také zapomenout na to, že autorka do příběhu umístila Lininy vzpomínky na minulost, které mě velmi zaujaly, protože postupně odkrývaly, proč vlastně sověti zatkli zrovna Lininu rodinu. Takže další plusové body.

Obálka:
Mně osobně se moc líbí. Dokonale vystihuje atmosféru celé knížky. Hodnotím ji 10 body.

Verdikt:
V šedých tónech je rozhodně knížka, na kterou hned tak nezapomenete. Opět je to titul, u kterého si člověk uvědomí, že se má vlastně docela dobře, i když mu to tak někdy nepřipadá. Ruta Sepetys navíc píše velmi poutavě, takže času stráveného čtením rozhodně nebudete litovat. Jediné, co mě osobně trochu zklamalo, byl konec, který podle mě přišel hrozně rychle. Byla bych ráda, kdyby autorka trochu víc nastínila Linin pozdější život, což se bohužel nestalo, ale co se dá dělat. Knížku i přesto hodnotím 9 body a doufám, že jsem vás aspoň trochu nalákala na její přečtení, protože to opravdu stojí za to.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 31. prosince 2013 v 13:34 | Reagovat

Skvělá recenze! :) Ostatně jako vždy. ;-) Já osobně jsem si tuhle knížku zamilovala! Cheche, už bych si měla naplánovat re-reading. :D

2 Becky Becky | Web | 31. prosince 2013 v 13:51 | Reagovat

[1]: Nepřeháněj! Ale dík. ;) No jo, re-reading si naplánuj, ale nejdřív si MUSÍŠ přečíst ty knížky, co jsem ti o nich říkala, abychom je mohly probrat. :D

3 Alice Alice | Web | 31. prosince 2013 v 14:08 | Reagovat

[2]:Eh?? Jaký knížky? :D Já už si to nepamatuju! 8-O

4 Becky Becky | Web | 31. prosince 2013 v 14:11 | Reagovat

[3]: Co třeba Měděný jezdec? Už si vzpomínáš? A Hvězdy nám nepřály! :D

5 Alice Alice | Web | 31. prosince 2013 v 14:15 | Reagovat

[4]: Jo, jasně, že si vzpomínám. :-D Tak mi toho Měděnýho jezdce někdy půjčíš, ok? :D

6 Michaela Knock Michaela Knock | Web | 7. února 2014 v 21:05 | Reagovat

Moc povedená recenze. Na knihu si dělám zálusk, takže takováto kladná recenze mě ještě víc přesvědčila, že kniha opravdu stojí za přečtení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.