Markus Zusak: Zlodějka knih

3. ledna 2014 v 19:40 | Becky |  Recenze
Autor: Markus Zusak
Originální název: The Book Thief
Překlad: Vít Penkala
Informace o vydání: nakladatelství Argo, Praha 2009, první vydání
Počet stran: 528

Anotace: Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Jak to vidím já:

Kdybyste se mě před rokem zeptali, jestli jsem četla Zlodějku knih, patrně bych vůbec nevěděla, o čem mluvíte. Ano, tuhle knížku jsem donedávna ještě vůbec neznala, ale letos loni, myslím, že to bylo v létě, jsem na ni náhodou narazila při brouzdání po internetu a něčím mě neuvěřitelně zaujala, i když jsem ji ani neviděla naživo. Líbil se mi námět, protože romány z druhé světové války čtu ráda, i obálka vypadala na obrázku dobře (a ve skutečnosti je ještě krásnější), ale hlavně - kolika knížkám je vypravěčem Smrt? Nemusíte odpovídat, moc jich totiž není. A to byl asi ten největší důvod, proč jsem hned zatoužila Zlodějku knih vlastnit. A teď, po půl roce, ji konečně mám doma. Přečetla jsem ji během třech dní a musím říct, že mám zážitek na hodně dlouhou dobu.

Děj se odehrává ve 30. a 40. letech 20. století v Německu, nedaleko Mnichova. Hlavní postavou je, jak napovídá anotace, Liesel Memingerová, ale příběh nevypráví ona sama, nýbrž (jak bylo řečeno výše) Smrt. I Smrt má totiž city a osud Liesel Memingerové ji zaujme natolik, že si musí připustit zájem o živé bytosti. Je docela těžké říct, co se v knížce přesně odehrává, jelikož důležitých událostí je nepřeberné množství - od Lieseliných nočních hodin čtení s tátou Hansem, přes seznámení se sousedovic klukem Rudym, až po ukrývání Žida Maxe - a kdybych měla vypisovat vše, co považuji za aspoň trochu podstatné, byli bychom tady hodně dlouho, ale hlavně bych vám naspoilerovala podstatnou část děje, proto bych raději zůstala jen u tohohle drobného nastínění.

Nevím, čím bych teď měla začít. Zlodějka knih ve mně vyvolala tak obrovské množství pocitů a emocí, že si nejsem jistá, jestli je v téhle recenzi zvládnu všechny zachytit. Řekla bych, že autorovi nemůžu vyčíst vůbec nic, a to myslím naprosto vážně, protože jsem v průběhu čtení ani jednou nezaznamenala, že by mi něco byť jen trochu vadilo. Tudíž teď budu hodnou chvíli jen a jen vychvalovat. Jedna z prvních věcí, co mi po dočtení vytanula na mysli, je to, že ačkoliv Markus Zusak sám druhou světovou válku (a ani ostatní události, o nichž se v knize zmiňuje) nezažil, - narodil se totiž až v roce 1975 - dokázal vše popsat neuvěřitelně důvěryhodně. Věřila jsem mu naprosto všechno, a kdyby tvrdil, že Německo se nachází v jižní Americe, nejspíš bych mu věřila i to (řečeno s nadsázkou). Navíc jeho styl psaní je tak poutavý, že i když se jedná o knížku o 528 stránkách (při tomhle čísle se někomu asi protáčejí panenky), vůbec se to nezdá a já osobně bych klidně zvládla i nějakých těch 100 stránek navíc. Zusakův styl psaní jsem si jednoduše zamilovala - není ani jednoduchý, ale ani složitý a dokáže dokonale navodit atmosféru.

Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit naši vypravěčku - Smrt. Tenhle nápad jsem vážně ocenila, protože jsem žádnou knížku, kde by byla vypravěčkou právě ona, zatím nečetla, tohle byla má naprostá premiéra. A řeknu vám, že je to velmi zajímavá čtenářská zkušenost. Jsem ráda, že Zusak nevytvořil Smrt podle oblíbeného a asi nejznámějšího popisu: vychrtlá bytost v kápi a s kosou. Tahle Smrt vlastně nemá žádnou přesnou podobu. Je totiž obrazem každého z nás. Smrt je vlastně dočista ideální vypravěč - drží si odstup a je nezaujatá, tudíž příběh dokáže podat velmi dobře, což se také stalo. Zlodějka knih Smrt ukazuje v trochu jiném světle - když se řekne smrt, většina z nás z toho není moc nadšená a představí si výše zmiňovanou zubatou s kosou, ovšem tahle Smrt je naprosto odlišná: má city, a to velmi hluboké. Myslím, že pokud vás smrt děsí, přečtěte si tuhle knížku, asi vám to pomůže.

K postavám. Tentokrát nebudu vyjmenovávat, kdo mi byl čím sympatický a koho jsem si oblíbila méně, koho více. Oblíbila jsem si totiž všechny. Liesel, Hanse, Rosu, Rudyho, Maxe - všechny. Kdybyste mě viděli, jak jsem se v průběhu knížky modlila, aby Max přežil. Věřte mi, byla jsem nervózní a napnutá jako struna - a hlavně jsem doufala, že ho autor nechá naživu. Postavy byly velmi dobře promyšlené a hlavně nebyly fádní - každá byla něčím typická, takže jste si je snadno zapamatovali. Navíc jste se prakticky o každém hodně dozvěděli, a to opět díky vypravěčce, která přece všechno ví. Kdo jiný by nakonec měl být ten nejvíc informovaný, když ne Smrt?

Obálka:
Přijde mi pomalu až divné hodnotit u knihy, jako je tahle, jestli má povedenou obálku. Ale dělám to vždycky, tak i tentokrát. Stejně nemám co vytknout. Snad jen: proč má smrt podobu kostlivce v kápi? Není v knížce náhodou napsáno něco jiného? Na druhou stranu zase uznávám, že kdyby Smrti dali na přebal jinou podobu, málokdo by poznal, o koho se jedná. Hodnotím 10 body.

Verdikt:
Zlodějku knih se nebojím označit za nejlepší knihu, co jsem kdy četla. Zatím. Možná přijde i něco lepšího, ale momentálně trůn patří právě jí. Abych byla upřímná, na začátku by mě nenapadlo, že mě zrovna tahle knížka tak silně zasáhne. Bála jsem se, že se stane něco, co se mi přihodilo celkem nedávno při čtení V šedých tónech, kde autorka nechala "otevřený" konec a já tak nevěděla, co bylo s hlavní hrdinkou dál, ovšem tady se to naštěstí nestalo - a ani nevíte, jak jsem za to byla ráda a jak jsem za těch několik stran epilogu vděčná. Sice jsem při jejich čtení brečela jak želva (možná bych to označila za menší hysterický záchvat, klidně si myslete, že jsem labilní :D), ale i tak jsem autorovi neskutečně vděčná, že nenechal Zlodějce knih otevřený konec a aspoň malinko nastínil, co se dělo dál. Díky, díky, díky.
Ale teď už k bodovému hodnocení. Jak vám asi došlo, ze Zlodějky knih jsem nadšená (pokud se to tak dá nazvat), silně mě zasáhla a abych pravdu řekla, některé věty a útržky si budu pamatovat ještě hodně, hodně dlouho. Uděluji jí 10, protože si ji absolutně zaslouží. A pokud váháte nad jejím přečtením, radím vám: přečtěte si ji. Jsou dvě možnosti; buď se stane vaší srdeční záležitostí, nebo jí prostě na chuť nepřijdete. A pokud mi nevěříte, věřte těm 260 590 lidí, kteří ji na GoodReads ohodnotili 5 hvězdičkami. (Celkem ji hodnotilo 496 982 uživatelů.)

"You want to know what I truly look like? I'll help you out. Find yourself a mirror while I continue."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 3. ledna 2014 v 21:13 | Reagovat

Vážně, vážně skvělá recenze! Tu knížku si musím co nejdřív přečíst! :D

2 Becky Becky | Web | 3. ledna 2014 v 21:24 | Reagovat

[1]: Prosím tě, nechval mě pořád! Ale děkuju ti. :) A ano, musíš si ji co nejdřív přečíst, klidně ti ji půjčím. :D

3 Alice Alice | Web | 3. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

[2]: Dobře, tak já už tě chválit nebudu. :-D A s tím, že mi ji půjčíš, už počítám! :D

4 Kane Kane | Web | 3. ledna 2014 v 23:27 | Reagovat

Tahle kniha mě taky upoutala svou obálkou. Odrazuje mě snad jen, že se děj odehrává ve 2. světové válce. To byla sice pro Smrt zajímavá doba, ale mám raději knihy v budoucnosti nebo současnosti. :)
Opravdu skvělá recenze. Moc hezky jsi to napsala. Kéž bych i já si dokázala takhle srovnat myšlenky během psaní. Kdykoliv si pak ty své recenze čtu, kroutím nad tím hlavou. :D

5 Becky Becky | Web | 4. ledna 2014 v 10:56 | Reagovat

[4]: Ale i tak si Zlodějku někdy určitě přečti, myslím, že se ti bude líbit. :) Jinak děkuju a abych pravdu řekla, většinou mám taky docela problém si všechno srovnat a pak to nějak sepsat, aby to mělo hlavu a patu. :D Každopádně si myslím, že zrovna ty nad svými recenzemi rozhodně kroutit hlavou nemusíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.