Stephen Chbosky: Ten, kdo stojí v koutě

5. ledna 2014 v 16:55 | Becky |  Recenze
Autor: Stephen Chbosky
Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Překlad: Vratislav Kadlec
Informace o vydání: nakladatelství Brio, Praha 2012, první vydání
Počet stran: 216

Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Jak to vidím já:

Ten, kdo stojí v koutě. Určitě jste o téhle knížce už slyšeli. Já jsem se s ní poprvé setkala v únoru loňského roku a mám-li být upřímná, tenkrát mě moc nezaujala. Přiznávám, bylo to hlavně obálkou, jež sice není sama o sobě špatná, ale ten obrázek vpravo nahoře? Jako by tam byl omylem. Takže jsem zase jednou soudila knihu podle obalu - a teď už vím, že jsem udělala chybu.

Příběh nás zavádí do Ameriky devadesátých let a tím, kdo stojí v koutě, je Charlie, šestnáctiletý kluk, kterého byste označili všelijak, jen ne spojením "normální puberťák". Je citlivý, všímavý a děsí se nástupu na střední školu. Navíc má za sebou dvě traumatické události: úmrtí milované tetičky Helen a také sebevraždu svého dobrého kamaráda. Po nástupu na střední se ale seznámí se staršími nevlastními sourozenci Sam a Patrickem a dostane tak možnost se aspoň trochu vymanit z role, která mu připadla, a prozkoumávat nový svět. Pozná konečně lásku a pravé přátelství?

Tahle knížka je určitě jednou z těch, které vás donutí se zamyslet - ať už nad životem jako takovým, ale také nad mezilidskými vztahy. Líbilo se mi, jak měl autor promyšlený vztah Charlieho s jeho sestrou - nejdřív se zdálo, že jsou si ti dva naprosto cizí, ale nakonec se ukázalo, že to tak vůbec není a jsou si bližší, než si mysleli. Chbosky se také nebojí citlivých témat a nezdráhá se je nazvat pravými jmény, což se cení, takže se v průběhu knihy dostane i na sex, homosexualitu, drogy, těhotenství, zneužívání a na další společností zavrhovaná témata. (Dnes už se o nich mluví o něco víc, ale i tak jsou spíš tabu.)

Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit autorův styl psaní. Kdo by očekával, že knížka je napsaná "běžným" způsobem, mýlil by se. Vše je napsáno formou dopisů, které píše sám Charlie, a jsou adresovány klukovi, jehož jméno není zmíněno, ale jedná se o někoho, kdo se na večírku "nesnažil dostat do postele jednu holku, i když měl možnost". A já musím říct, že mi forma dopisů dokonale vyhovovala, protože i když Charlie píše nějakému klukovi, já měla pocit, jako by vše sděloval jen a jen mně. Abych se ale vrátila zpět k autorovu stylu: při čtení mě párkrát napadlo, že asi nemusí vyhovovat všem, protože je docela nezvyklý, ale mně přišel velmi čtivý a příjemný. Zdálo se mi, jako bych také byla na místech, o kterých se v danou chvíli mluvilo, a ze všeho na mě dýchala taková ta pravá americká atmosféra. Dál jsem také ocenila zmiňování
různých knížek a písniček - knížky jsem sice znala (skoro) všechny, ale písničky ne, takže se mi opět rozšířily obzory. Sice jsem si je zatím všechny neposlechla, ale jakmile bylo už asi potřetí zmíněno Asleep, neodolala jsem a vyhledala jsem si to. A vážně - je to dočista pěkná písnička (a právě teď ji poslouchám :D).

K postavám. Až na pár výjimek jsem si je oblíbila všechny. Ale Charlieho, toho úplně nejvíc. Někdo by o něm sice mohl říct, že je to labilní citlivka, ale mně to tak nepřišlo. Ano, je citlivější, ale zároveň naprosto úžasný. Rozhodně to není žádná prvoplánová a předvídatelná postava. A Patrick se Sam jakbysmet. Co se týče postav, jsem tedy naprosto spokojená.

Obálka:
S tou už je to horší. Moc se mi líbí ten odstín zelené a to, jak jednoduchá je, ale ten obrázek v pravém horním rohu podle mě celkový dojem trochu kazí. Ale i tak bude moje hodnocení poměrně vysoké, protože obálka se mi jinak docela líbí, jelikož se ke knížce dokonale hodí. Uděluji 8 bodů.

Verdikt:
Jsem překvapená, jaký příběh a jaké emoce v sobě může taková malá knížečka skrývat. Jak jsem naznačila v úvodu, má očekávání nebyla příliš vysoká, ale nakonec jsem nadmíru spokojená. Stephen Chbosky psát zkrátka umí a dokonce se mu povedlo mě v závěru rozplakat. Jediné, co mi snad trochu vadilo, bylo to, že jsem nevěděla, v jakém městě se to všechno odehrává, ale jako velké mínus to rozhodně neberu. Pokud tedy váháte, jestli si máte tuhle knížku přečíst, myslím si, že když to uděláte, rozhodně nebudete litovat - a vůbec nezáleží na tom, kolik vám je let. Řekla bych, že každý si v ní najde to svoje. A kolik bodů že jí uděluji? Hádejte. Samozřejmě 10 a děkuji autorovi, že ji napsal, protože je jedním slovem úžasná.

"We accept the love we think we deserve."


Přidávám ještě trailer k filmové verzi. Viděli jste ji už? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madeleine Madeleine | Web | 1. února 2014 v 8:31 | Reagovat

Já právě naopak od knihy měla vysoká očekávání, protože většina lidí co si ji přečetla z ní byla nadšená. Ne že by to podle mého byla špatná kniha, jen Charlie a jeho přátelé si mě tolik nezískali. Sice ten příběh byl opravdu plný emocí a všeho, ale mám spíš z knihy takové smíšené pocity. Musím se podívat na film...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.