Haruki Murakami: Sputnik, má láska

6. května 2014 v 17:01 | Becky |  Recenze
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Informace o vydání: nakladatelství Odeon, Praha 2009, první vydání
Počet stran: 224

Anotace: Kdo zná román Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy… Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů - zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti.


Jak to vidím já:

Sputnik, má láska - o téhle knížce jste bezpochyby už alespoň jednou slyšeli. Jak by taky ne, Haruki Murakami, jenž ji napsal, je poměrně známý a uznávaný autor. Já osobně jsem od něj dosud ještě nic nečetla, a tak jsem si řekla, že už by bylo načase - a rozhodla jsem se právě pro Sputnik, hlavně kvůli tomu (přiznávám se dobrovolně), že má oproti např. Norskému dřevu málo stránek, tudíž bude jakožto moje první knížka od Murakamiho nejlepší a ne moc náročná. Očekávání nebyla nikterak obrovská, ale přeci jen jsem čekala příjemný čtenářský zážitek, navíc jsem se moc těšila na Japonsko, které jsem si při čtení Gejši od Arthura Goldena zamilovala. Co jsem tedy nakonec dostala?

Jaký přívlastek pro tuhle knížku použít? Zvláštní. Pro mě tedy rozhodně. První stránky jsem byla opravdu mile překvapena a naprosto jsem propadla autorovu stylu psaní, hlavně jeho trefným a po duši hladicím přirovnáním, do příběhu jsem se začetla velmi lehce a vše příjemně plynulo, postupem času už to ale nebylo zrovna veselé čtení - když se nad tím zpětně zamyslím, možná bych použila i výraz depresivní. Ale když se poprvé objevily prvky fantasy, začalo mé nadšení prudce opadat a najednou mi přišlo, jako bych četla něco úplně jiného. Tenhle styl sice k Murakamimu patří a někteří ho zcela jistě ocení, mně ale nesednul. Pokud si ovšem potrpíte na magický realismus, tahle knížka je ta správná volba.

K prostředí. Mé představy a očekávání krásného Japonska, plného rozkvetlých sakur, se ukázaly přinejmenším jako liché. Velká část děje se nakonec odehrávala v Řecku (což samozřejmě taky není špatné), a kdyby autor nezmiňoval názvy japonských měst a postavy neměly japonská jména, vlastně bych si ani neuvědomila, že se začátek v Japonsku odehrával.

Co se týče postav, musím uznat, že rozhodně nejsou ploché a každá je dobře propracovaná, má své jasné rysy a když už něco dělá, má pro to svůj důvod. Zase se ale nejedná o nějaké dokonalé nadpozemské bytosti, ačkoliv si myslím, že lidí jako Fialka či Mjú opravdu moc není. Měla bych zmínit, že vše je vyprávěno z pohledu muže, jehož jméno není prozrazeno a celou dobu vystupuje jen jako K., později se ale slova ujme i Mjú a přijdou na řadu ony pasáže, díky kterým si Sputnik, má láska rozhodně nemůže říkat "melancholická love story", jak hlásá anotace. Melancholické to sice je, ale pod pojmem love story si tedy představuji něco trochu jiného.

Obálka:
Žádná hitparáda to není, ale ve své podstatě se mi docela líbí. Je jednoduchá a jednoduché věci bývají ve výsledku ty nejlepší, což je i tenhle případ. 7,5/10

Verdikt:
Sputnik, má láska je pro mě velmi zajímavá čtenářská zkušenost, už jen proto, že jsem si konečně přečetla něco od Haruki Murakamiho, jenž není zrovna neznámý, a blíž se seznámila s magickým realismem v jeho podání. Můj dojem z knížky je veskrze pozitivní, ale najde se i hodně věcí, co mi nevyhovovaly a vadily, ovšem musím uznat, že ačkoliv se nejedná o nějaký akční thriller, četlo se mi příjemně a rychle, což je bezesporu plus. Nicméně mé hodnocení i přesto nebude nejvyšší, jelikož mě příběh úplně neoslovil, nevyvolal ve mně výrazné emoce a abych pravdu řekla, na re-reading se taky zrovna nechystám. 7/10

"I have this strange feeling that I'm not myself anymore. It's hard to put into words, but I guess it's like I was fast asleep, and someone came, disassembled me, and hurriedly put me back together again. That sort of feeling."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.