Kerstin Gier: První stříbrná kniha snů

5. září 2014 v 20:21 | Becky |  Recenze
Autorka: Kerstin Gier
Originální název: Silber - Das erste Buch der Träume
Přeložila: Tereza Pecáková
Informace o vydání: nakladatelství CooBoo, Praha 2014, první vydání
Série: Silber
Díl: I.
Počet stran: 352

Anotace: Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.
Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)
Opravdu strašidelné - ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci - je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…


Jak to vidím já:

Kdo by neznal Kerstin Gier a její teď již slavnou trilogii Drahokamy, která u nás vyšla v průběhu let 2012 a 2013 a nejen ve zdejších končinách si našla velké množství fanoušků - dokonce tak velké, že v současné době probíhá natáčení již druhého dílu této časocestovací série. Nicméně dnešní článek nebude o Drahokamech, ale o prvním díle další trilogie z pera Gierové, a sice o První stříbrné knize snů.

První stříbrná kniha snů se v lecčems podobá právě již výše zmíněným Drahokamům, - například šestnáctiletou hlavní hrdinkou Liv Silberovou, které smysl pro humor rozhodně není cizím pojmem - ale ve spoustě dalších věcí je rozdílná. Tématu cestování časem se v téhle knížce totiž nedočkáte, tentokrát budete společně s Liv snít. A to velmi živě. Díky ní se projdete chodbou plnou dveří různých tvarů a velikostí, dostanete možnost podívat se do snů i osobám jí blízkým a zavítáte na různá místa. A to ještě zdaleka není všechno.

Abych byla upřímná, první stránky na mě neudělaly dvakrát nejlepší dojem. Přečtení básně od Samuela Taylora Coleridge, umístěné před první kapitolou, mě sice příjemně navnadilo, ale nadšení postupně opadalo. Hlášky a poznámky,
které patrně měly čtenáře rozesmát, mi vtipné moc nepřipadaly, a Liv mi stylem přemýšlení připadala spíš jako o hodně mladší dítě, než jako šestnáctiletá holka. S přibývajícími kapitolami ale tento můj pocit postupně vymizel - skoro jako by Gierová potřebovala čas na to, aby se pořádně rozepsala - a, lidově řečeno, už to jelo. Určité pasáže mi vykouzlily úsměv na tváři a ještě o něco později jsem si dokonce říkala, že to je přesně to, co jsem od autorky očekávala: příjemné, rychle plynoucí humorné čtení. Vlastně je to právě humor, co se mi nakonec začalo jevit jako jedna z nejsilnějších stránek První stříbrné knihy snů; když pominu rozpačitější úvod, v pozdějších fázích snad není stránky, která by neobsahovala nějakou hlášku či perličku. Ale nesmíme samozřejmě zapomenout na to nejdůležitější, tedy na snění. Autorka se s tématem "až příliš živých snů" popasovala hezky, já osobně jsem si dokonce říkala, proč na stejném principu sny nefungují i ve skutečnosti, protože mít možnost snít to samé jako několik dalších osob, a ještě k tomu sen absolutně ovládat (chci mlhu, dostanu mlhu, chci slunce, dostanu slunce), to je, co si budeme povídat, víc než lákavé. No, bohužel…

K postavám. Tady Gierová rozhodně nešetřila, možná právě proto najdete na konci knížky seznam (doslova) všech postav, co se dějem byť jen mihly. Nicméně mezi hlavní protagonisty patří Liv Silberová, z jejíhož pohledu vše vnímáme, její sestra Mia, máma Ann, chůva Lottie, pes Betynka (v originále Butter), Annin nový přítel Ernest, jeho syn Grayson a Graysonovi kamarádi Henry, Jasper a Arthur. Právě na poslední čtyři zmiňované jsem byla zvědavá už před samotným čtením. A možná jsem se na ně i tak trochu těšila, to víte, čtyři blonďatí krasavci, co víc si přát. :) Ovšem ve výsledku jsem si oblíbila jen Henryho a Graysona, Jasper na mě působil s prominutím až moc přiblble a Arthur… je prostě Arthur. A málem bych zapomněla: je tady ještě Secrecy, (pravděpodobně) studentka školy, do které chodí i Liv, ale hlavně majitelka blogu Třesky Plesky s nejnovějšími drby. Nikdo neví, kdo se za její přezdívkou skrývá, ale jak se zdá, ona ví o všech všechno. Takže jak už jsem říkala, postav je opravdu mnoho, a co víc, každá je něčím svébytná, proto jsem veskrze spokojená.

Grafické provedení:
Spíš než o obálce bych tentokrát chtěla mluvit hlavně o vnitřku knihy, který v podstatě překonal mé nadšení z přebalu. Jak vidíte na fotkách, grafici si dali záležet, je to nádhera. :3 Takže grafickou stránku knihy hodnotím plným počtem, tedy 10.

Verdikt:
Má očekávání od První stříbrné knihy snů byla poměrně vysoká, možná proto jsem byla z jejích prvních kapitol na rozpacích. K mému počátečnímu zklamání pravděpodobně nemalým dílem přispělo i to, že jsem neustále srovnávala s Drahokamy, z čehož si beru pro příště jedno velké ponaučení: už nikdy mezi sebou neporovnávat knihy jednoho autora. I když to asi půjde těžko…
Shrnula bych to tak, že Silber je čtení spíš pro mladší čtenářky ve věku 12, 13 let, ale líbit by se samozřejmě mohla i starším. Jako třeba mně. :D Když pominu ten nesčetněkrát zmiňovaný začátek, špatné čtení to nebylo, ba naopak se jedná o příjemnou oddechovku, proto hodnotím 8 body.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 El El | Web | 5. září 2014 v 20:28 | Reagovat

Bezvadná recenze. Ostatně jako vždy. :) :3

2 Becky Becky | Web | 5. září 2014 v 20:41 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

3 Ava Ava | Web | 6. září 2014 v 21:28 | Reagovat

Jsem tak ráda, že jsem narazila na tvůj krásný blog. Moc hezky píšeš a máš to tu všechno tak hezky barevně sladěné. Máš o dalšího čtenáře navíc :-)

4 Becky Becky | Web | 7. září 2014 v 16:01 | Reagovat

[3]: Děkuju moc, jsem ráda, že se ti tady líbí. :)

5 Myšlenka v koutě Myšlenka v koutě | Web | 26. září 2014 v 13:59 | Reagovat

Jé těšila jsem se na tuhle recenzi! :3 Já sama jsem knížku přečtla už docela dost zpět, prakticky hned když vyšla, a vůbec netuším jak napsat recenzi... Moc se mi do toho nechce, protože Drahokamy jsou mé oblíbené a já si prostě nechci přiznat, že stříbrná je slabší.. :D Ale já se s tím smířím!
Každopádně tvoje recenze je super (ale v těch prvních stránkách s tebou nesouhlasím, ty mě na knížku úplně navnadily) a teď mě to rozhodně nabudilo! ;)

6 Becky Becky | Web | 27. září 2014 v 11:41 | Reagovat

[5]: Drahokamy jsou prostě Drahokamy. :3 Jinak děkuji za chválu a k těm prvním stránkám: no, mně se vážně moc nezamlouvaly, ale znáš to, sto lidí, sto chutí. :-)
PS: Recenzi určitě napiš, ráda si ji přečtu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.